Jak Zima pokořila Léto

Ten rudý kotouč mě vyzýval na souboj. Byl jsem to buď já, nebo on. Vítězem se mohl stát jen jeden. Chlad v mé duši mě poháněl kupředu, nebylo cesty zpět. Měl jsem strach, ovšem, že měl. Kdo by neměl? Bál jsem se a stále se bojím, když se mi v hlavě mihnou vzpomínky.

Ta líná oranžová mi pražila do obličeje a snažila se mě spálit. Nedalo se jí odolat. Byla tak mocná… Svými paprsky jako bodci zahájila útok. A já byl bezradný. Netušil jsem, kde se v ní bere ta krvelačnost, ta touha po horkém živlu. Ale dostala to, co si zasloužila. Nečinnost by nic neřešila. Odhodil jsem stranou nerozhodnost a rozvášnil jsem se, běsnil jsem a metal své ledové zbraně do všech stran. I silničáři byli zaskočeni moji silou. Ostatně stejně jako každý rok.

Krůpěje mého zmrzlého potu pokryly celou krajinu a ta růžolící dívka byla nucena ustoupit. A jen co udělala první krůček na zpět, věděl jsem, že konečně jsem se dostal moci, že ona bude pár měsíců v agonii odpočinku a budu panovat já.

Skloňte se před svým novým pánem!

Celý článek si můžete stáhnout: