Ba-ra

Jediné, co za život poznala, bylo hučení větru a malá zrnka písku. Žila v nemilosrdné krajině, uprostřed pouště, kam se rozumný člověk dobrovolně nevydá. Její vesnice byla drobná, v mapách nezakreslená a po spoustu let nepřivítala cizince. Byla odříznutá od světa širými pláněmi horkého písku.

A snad díky poušti se vesnička stala jedinečnou, tradice se předávaly z generace na generaci a její obyvatelé žili v míru. Všichni byli v bezpečí, dokud neopustili své rodiště. Tam venku čekala jen nelítostná a krutá smrt, jejímž jediným svědkem bude pustina.

Ale tu mladou a nezkušenou dívku poháněla kupředu zvědavost. Měla chuť poznávat nové, navštívit dosud neprobádanou krajinu. A její touha se jí stala osudnou.

Odešla uprostřed temné noci, nikým nespatřena. Jen šakalové naříkali v dáli a měsíc se stal jejím průvodcem. Nevěděla, kam jde. Neznala směr ani cíl. Přesto nepocítila strach a odhodlaně kráčela vstříc svému osudu.

Uplynulo mnoho dnů, její rodina jí už dávno řekla své sbohem. Naděje se rozplynula v žáru slunce. Všichni přestali doufat v její návrat.

Ale ona cestu domů našla. Vyčerpaná se zhroutila na prahu svého domova, kam se doplazila z posledních sil. Její vyprahlá ústa škemrala o doušek vody, o doušek nápoje, který je tolik vzácný. Jen zázrakem přežila svoji pouť a mezi svými začala být uctívána.

Pojmenovali ji Ba-ra. Tvrdohlavá…

Celý článek si můžete stáhnout: