Adršpašské skály

Po staletí tam stály, skryté před lidskými zraky. Nikdo o nich nevěděl. Byly tajemným tajemstvím několika šťastlivců, kteří o ně na svých dlouhých cestách zavadili pohledem. A pak propukl divoký požár, který vymýtil veškerý lesní porost, který jim, až do té doby, poskytoval skrýš.

Tehdy ukázaly světu svoji tvář, vytyčily se nad obyčejné smrtelníky a svými vrcholy chňapaly po mracích, které nad nimi tiše a pomalu pluly po modrém oceánu, po nebi. Když jsem je spatřila poprvé, objevily se mi mžitky před očima. Něco tak nádherného jsem nikdy před tím neviděla – a přesto to nebyl pouhý sen.

Adršpašské skály – zázraky mé rodné země stojící bez hnutí, jako by na někoho čekali. Doufala jsem, že to já jsem ten, koho svými pevnými a hladkými stěnami tak dlouho očekávaly. Bylo k nevíře, jak moc mě to k nim poutalo. A při tom jsem je viděla teprve poprvé. Překvapovaly mě na každém kroku, když jsem kráčela mezi nimi a obdivovala se jejich kráse. V té chvíli jsem se už nikdy nechtěla vrátit domů – to ony se měly stát mým novým domovem, moji vlastí, tím nejbezpečnějším úkrytem před nemilosrdnou skutečností.

Ptáte se mě, proč je tak opěvuji? Kdybyste prošli místa, na kterých jsem během svého života byla já, a pak navštívili Adršpach, pochopili byste, jak jsou Vaše otázky nemístné, nepodstatné a nepřirozené…

Jedná se o pouze malý kousek přírody ležící na severu republiky. Na mapě to je pouhý drobný puntík mezi tečkami, kterých je tam spousta. Ale pro mě, pro mě se tím dnem staly nejdůležitějším mezníkem v mém životě.

Celý článek si můžete stáhnout: