Dějepis

Systém, který byl ve většině evropských zemí po třicetileté válce nastolen, nazýváme absolutismem. Moc parlamentů je zpravidla omezena, vládcové sami sebe titulovali „z Boží milosti…“ Pouze Severní Nizozemí, které bylo po roce 1581 odtrženo od Španělska, nastolilo parlamentní systém (v čele generální stavy ze zástupců jednotlivých provincií). V polovině 17. století byl absolutismus poražen také v Anglii (vznikla zde konstituční monarchie, která s drobnými obměnami existuje dodnes, král se dělil o moc s parlamentem…).

Ve formátu pdf:

Osvícenství je filozofické, kulturní, ale také politické a hospodářské hnutí osmnáctého století. Vychází z přesvědčení, že člověk by se měl řídit spíše vlastním rozumem nežli vírou (upřednostňuje víru v lidský rozum). Nevidí smysl lidského života pouze v posmrtné spáse, jak tomu bylo dříve, ale také v důstojném životě na Zemi.

Osvícenství vzniklo v Anglii, Francii a Nizozemí a po celé Evropě se postupně rozšířilo převážně ve druhé polovině 18. století. Významnými představiteli této doby jsou filozofové jako například Angličan John Locke, který vyslovil myšlenku, že veškerá moc nepochází od Boha, ale z lidu. Stanovil také přirozená práva člověka, mezi něž řadil svobodu náboženského vyznání či svobodu vytváření soukromého vlastnictví.

Ve formátu pdf:

Poté, co prohrál bitvu u Waterloo (18. 6. 1815), byl Napoleon donucen definitivně abdikovat, byl zadržen a zbytek svého života strávil na ostrově sv. Heleny. Evropské hranice však nezůstaly ve stavu, do jakého je dostal svým vojenským umem. Již v roce 1814 se ve Vídni sešel tzv. Vídeňský kongres s mezinárodní účastí, který rozhodl o územních změnách v neprospěch ponapoleonské Francie. Došlo tak ke změnám, které postupně vedly k vytváření Evropy tak, jak ji známe dnes.

Ve formátu pdf:

Nejsilnější otřes zažila většina evropských států v roce 1848, kdy revoluční vlnu rozdmýchaly hospodářské problémy, sílící nacionalismus a liberální a sociální požadavky nespokojených částí tehdejší společnosti. Nejrozsáhlejšími konflikty druhé poloviny tohoto století byly krymská válka a americká občanská válka. Krymská válka, jež proběhla v letech 1853 až 1856, nezastavila postupné rozdrobování Osmanská říše. Válka Severu a Jihu předznamenala růst hospodářské i politické moci Spojených států amerických. Nově sjednocené Německo a Itálie se vedle tradičních evropských mocností v poslední třetině 19. století zúčastnili závodu v rozšiřování svých impérií v Asii a Africe. Výrazné posílení Německa a toto soupeření pak vedlo k narušení mocenské rovnováhy, vytvoření vojenských aliancí a v konečném důsledku i k první světové válce, která bývá pokládána za symbolický konec 19. století.

Ve formátu pdf: