Střední škola

Angličtina je západogermánský jazyk, který se vyvinul na území Anglie, je třetím nejrozšířenějším mateřským jazykem na světě. Sem z tohoto cizího jazyka budou vkládány pouze mé vlastní slohové práce. Gramatická pravidla, jako jsou pravidla jednotlivých časů, zde nehledejte. Výjimku tvoří nepravidelná slovesa.

Biologie je věda o živé přírodě. Je to soubor poznatků a současně i obor lidské činnosti. Zabývá se poznáváním života, zkoumá jeho vznik i vývoj v celé jeho rozmanitosti. Studuje stavbu těla, činnost jednotlivých tělesných orgánů i organismů jako celku. Pojednává rovněž o vztazích živé přírody s okolním světem. Základem pro poznání živých organismů je anatomie, věda o stavbě těla, fyziologie, věda o činnosti tělesných orgánů.

Český jazyk neboli čeština je západoslovanský jazyk, nejbližší slovenštině, poté polštině a lužické srbštině. Patří mezi slovanské jazyky, do rodiny jazyků indoevropských. Čeština se vyvinula ze západních nářečí praslovanštiny na konci 10. století. Je částečně ovlivněná latinou a němčinou. Česky psaná literatura se objevuje od 14. století. První písemné památky jsou však již z 12. století.

Dělí se na spisovnou češtinu, určenou pro oficiální styk (je kodifikována v mluvnicích a slovnících), a obecnou češtinu, která zahrnuje dialekty (nářečí) a sociolekty (slangy) včetně vulgarismů a argotu. Spisovná čeština má dvě podoby: čistě spisovnou a hovorovou. Hovorovou češtinu je třeba odlišovat od substandardní (nespisovné) češtiny obecné. Koexistence spisovné a obecné češtiny je některými autory označována jako diglosie.

Úlohou historie jakožto vědecké disciplíny je popisovat hospodářské, politické a sociální poměry, zkoumat dějiny techniky, vědy, kultury nebo umění, seznamovat s historií lidstva, rozšiřovat poznávání národních i světových dějin. Historická věda nám dokazuje, že dějiny nejsou pouhým nahodilým nakupením jednotlivých událostí, ale že tyto mají logiku, vnitřní řád a smysl. Vysvětlováním kdy, jak, za jakých podmínek a v jakém prostředí společnost vznikala by měla přispět k větší toleranci. Důležitým úkolem je odhalovat vztahy a souvislosti mezi jednotlivými událostmi, vysvětlovat, proč tomu tak bylo nebo je, a to na úrovni politické, sociální, společenské, ekonomické i kulturní.

Fyzika je vědní obor, který zkoumá zákonitosti přírodních jevů. Popisuje vlastnosti a projevy hmoty, antihmoty, vakua, přírodních sil, světla i neviditelného záření, tepla, zvuku atd. Vztahy mezi těmito objekty fyzika obvykle vyjadřuje matematickými prostředky. Mnoho poznatků fyziky je úspěšně aplikováno v praxi, což významně přispívá k rozvoji civilizace.

Chemie je velmi zajímavý a pro lidstvo důležitý obor. Již samotný název vědy však mnoho lidí odrazuje od tajuplných krás, které se za ním skrývají. Chemie ale není jen o „nesrozumitelných vzorečcích“, jak by se mohlo na první pohled zdát. Jejím studiem získáváme cenné zkušenosti, které se týkají každodenního života. A to si kdysi uvědomili už pravěcí lidé - hoření totiž bylo první chemickou reakcí, kterou si lidé podmanili a naučili se ji ovládat. A čím jsme starší, tím více o ní víme. A stále nás nepřestává překvapovat.

Zápisky z chemie v níže uvedených odkazech jsou vypracované maturitní otázky z chemie.

Pod pojmem základy společenských věd se skrývá hned několik oborů. Jedná se o filozofii, psychologii, politologii, ekonomii, etiku, estetiku, ekologii, sociologii a právní vědy. Nelze říci, který z nich je nejdůležitější nebo nejzajímavější. Ale každý z nich je prospěšný svým osobitým způsobem. Leckdy bývají velmi složité a ani odborníci si s nimi neví rady.

A v neposlední řadě tu je i zeměpis, věda o našich zemích zaslíbených. Je důležité orientovat se kolem sebe, i na tisíce kilometrů. Tedy, je dobré vědět, kde co je. A navíc, až jednou budete chtít jet na dovolenou někam k moři, tohle je první krok k tomu zjistit si, které státy u moře vlastně jsou.